Aby mělo školu rádo
Když prvňáček za pár dní řekne, že do školy už nepůjde, protože se mu tam vůbec nelíbí a další dny ráno přichází s tím, že ho něco moc bolí, máme se tím vážně zabývat? Máme ho nechat doma nebo vyrazit za paní učitelkou ? Hrozí nám, že uděláme dvě chyby. První spočívá v tom, že nezareagujeme včas na vážný problém nebo naopak přeženeme svoji reakci tam, kde o problém nejde.
Ve skutečnosti se obvykle nic neděje. Dítě si jen stýská nad ztrátou volnosti a problém brzy vymizí. Musíme si uvědomit, že prvňáček je citlivý na zdánlivé maličkosti. Může velmi dramaticky reagovat na nezvyklou barvu vlasů paní učitelky.
Vyjádřete před dítětem pochopení pro situaci / to já moc dobře znám, když se člověku někam nechce/.
Vyprávějte vlastní zkušenosti se školou nebo z práce. Neptejte se přímo, co se děje. Malé děti často neumějí zhodnotit situaci a nevědí, co přesně jim ve škole vadí. Raději počkejte až se dítě samo, spontánně rozhovoří. Někdy se dítě stydí nebo nevěří, že by mu rodiče mohli pomoci. Buďte proto trpěliví. Problémy nebagatelizujte a neřešte je mávnutím ruky.
Nikdy dítě nezesměšňujte a nehodnoťte situaci větami - to nic není, to se spraví, to se ti stane ještě tisíckrát.
Jestliže stezky dítěte neustávají měli bychom se vypravit do školy a promluvit s učitelem, sdělit mu informace o problému a požádat o radu.Současně se domluvte, co podnikne on pro zlepšení situace. Nenechte se uchlácholit větami - ono si zvykne, to se poddá.
Ve skutečnosti se obvykle nic neděje. Dítě si jen stýská nad ztrátou volnosti a problém brzy vymizí. Musíme si uvědomit, že prvňáček je citlivý na zdánlivé maličkosti. Může velmi dramaticky reagovat na nezvyklou barvu vlasů paní učitelky.
Vyjádřete před dítětem pochopení pro situaci / to já moc dobře znám, když se člověku někam nechce/.
Vyprávějte vlastní zkušenosti se školou nebo z práce. Neptejte se přímo, co se děje. Malé děti často neumějí zhodnotit situaci a nevědí, co přesně jim ve škole vadí. Raději počkejte až se dítě samo, spontánně rozhovoří. Někdy se dítě stydí nebo nevěří, že by mu rodiče mohli pomoci. Buďte proto trpěliví. Problémy nebagatelizujte a neřešte je mávnutím ruky.
Nikdy dítě nezesměšňujte a nehodnoťte situaci větami - to nic není, to se spraví, to se ti stane ještě tisíckrát.
Jestliže stezky dítěte neustávají měli bychom se vypravit do školy a promluvit s učitelem, sdělit mu informace o problému a požádat o radu.Současně se domluvte, co podnikne on pro zlepšení situace. Nenechte se uchlácholit větami - ono si zvykne, to se poddá.